I Though I Knew 18b (Czech)
Date: Fri, 17 Sep 2010 13:46:30 +0200 From: ripencc@seznam.cz Subject: I Thought I Knew 18b (Czech)
Kapitola 18, část II
Vypráví Billy
Moje zoufalá prosba k Jessovi byl jen výstřel do tmy. Neměl jsem důvod věřit, že se mnou bude chtít mluvit, o to méně mě vidět. Ale byl jsem zoufalý. Potřeboval jsem dát svůj život zase dohromady.
Nevěděl jsem, odkud se berou ta slova, ani co řeknu v dalším okamžiku. Prosil jsem Jesse do telefonu, aby se se mnou ještě jednou sešel, šlo mi to od srdce a doufal jsem, že volím správná slova. Jess byl hodně dlouho potichu.
"Jsi tam?" zeptal jsem se.
"Jo, jsem tady. Nevím, proč to dělám, ale můžeš na chvíli přijít. Ne na dlouho a ne moc pozdě. Můžeš tady být za dvacet minut?"
Byl jsem tam za jedenáct. Příliš málo času na to něco vymyslet. Letěl jsem naslepo.
Když jsme došli do jeho pokoje, žádný příjemný rozhovor se nekonal. Seděl na posteli, já seděl u stolu.
"Promiň. Vím, že to nic nezmění na tom, co jsem udělal, ale promiň. Prostě jsem nedokázal k tobě přijít a říct ti ..." rozbrečel jsem se. Jess nic neříkal. Nehýbal se. Ve tváři měl zasmušilý, nedůvěřivý výraz.
Sebral jsem se a začal znovu. "Nedokázal jsem ti říct o mně a o Justinovi. Asi jsi už zjistil, že spolu chodíme ... nebo teda chodili, v té době ... než jsi tam přišel." Hlas se mi vytratil.
Konečně Jess promluvil a důrazně řekl: "Takže za to, že jste se s Justinem rozešli, můžu já? Protože tys to zaonačil tak, že jsem přišel zrovna do vašeho šukání tou ... tou ... černou věcí? To je moje chyba? Běž do prdele, Billy!"
"Ne, tak jsem to nemyslel. Proboha, celé to kurvím. Je to moje chyba. Všechno je to moje chyba. Udělal jsem to, protože jsem kurva neměl odvahu za tebou jít a na rovinu ti to říct do očí. Byl jsem zbabělec a vyjebal jsem se svým nejlepším kámošem místo toho, abych udělal, co jsem měl. Mohl bych říct, že jsem nevěděl, co jiného udělat, ale věděl jsem. Vždycky jsem věděl, že ti to můžu říct a pak nést následky. Nelíbilo by se ti to, ale bylo by to poctivé. Vůbec tomu nemůžu věřit, že jsem se k nejlepšímu kamarádovi zachoval takhle. Jsem zkurvenej hajzl a musíš mě nenávidět. Musíš. Justin mě taky musí nenávidě ;t."
"Jo, todle jsi řekl správně. Oba si myslíme, že seš čurák, kterej nestojí za náš čas."
"Ale roky jsme byli nejlepší kamarádi. Zná š mě. Víš, že takový nejsem. Víš, že tě miluju. Možná ne tak, jako ty mě, ale kurva, Jessi, miluju tě. A vždycky budu. I když mě nenávidíš," řekl jsem.
"A co to jako bude znamenat? Když ti odpustím? A Justin ti taky odpustí? Co to znamená, že mě budeš vždycky milovat?"
Měl jsem jenom mlhavou představu, jak na tudle otázku odpovědět, na otázku, která mě trápila už od chvíle, co jsem se zbláznil do Justina. Jak můžu být Justinův kluk, milovat Justina, a pořád zůstat nejlepší kamarád s Jessem, milovat Jesse jako nikoho jiného? Vrhnul jsem se do toho.
"Vím, že to není úplně přesné, ale prosím poslouchej. Můžeš opravdu milovat Ellie ..."
"Ale já Ellie nemiluju, ne tak jako tebe."
"OK. OK. No ale víš, že kluk může milovat holku, opravdu ji milovat, a přitom mít pořád nějakého nejlepšího kamaráda ... kluka, kterého taky miluje. Není to stejná láska, ale miluje oba dva. A kolikrát se stane, že to pouto mezi klukem a jeho kámošem je silnější a vydrží déle než láska k té holce. Stává se to každou chvíli."
"Takže ty Justina miluješ tak, jako kluk miluje svoji holku?"
"Myslím, že jo," řekl jsem.
"A myslíš si, že můžeš milovat Justina a přitom mě mít pořád vedle sebe jako svého jediného nejlepšího kamaráda ... tak blízkého, jak jsme si vždycky byli."
"Nemůžu ti lhát, Jessi. Nevím, jestli to u gayů bude fungovat stejně jako to funguje u opravdových kluků, ale je to to, co bych chtěl."
Jess se pousmál lehkým vědoucím úsměvem a nadzvedl obočí. "Nemyslím, že by se Justinovi líbilo, kdyby věděl, že o něm říkáš, že není 'opravdový' kluk."
Zamyslel jsem se nad tím, co jsem právě řekl. "Opravdoví kluci." Zopakoval jsem to a potřásl hlavou v úžasu nad tak pitomou volbou slov. Nebyl jsem schopný vymyslet, jak pokračovat. Všechno bylo v hajzlu. Už jsem neměl co říct. Nevím, jestli to bylo tím napětím, zklamáním nebo prostě jenom tou pitomostí, co jsem právě řekl, ale nedokázal jsem si pomoct a začal se smát. Sám sobě. Svojí blbosti. Svojí bezmoci.
Smál jsem se ... anebo možná znovu plakal. A zase se smál. Všechno stálo za hovno, ale "opravdoví kluci?" Fakt? No to se ale nemůžu divit, že zůstanu navždycky sám. Čemu se to vlastně kurva směju?
A potom, k mému úžasu, se Jess rozesmál taky. Proboha, znělo to tak skvěle, slyšet Jesse zase se smát. Bylo to fantastický, zase se smát s Jessem. Řekl bych, že jsme se spolu nezasmáli od chvíle, kdy jsem ho poprvé viděl tajně se bavit s Justinem. Přišlo mi, jako by to bylo před lety.
Prolomilo to ledy a skončili jsme povídáním, bavili jsme se přes dvě hodiny, čas od času s přestávkou, aby se ten nebo onen z nás sebral. Ten večer jsme si oba odbrečeli poctivej díl. Jeden druhému jsme řekli, jak nám Justin vstoupil do života. Shodli jsme se, že nám každému pomohl. I nám oběma.
Když už jsme byli u konce, řekl jsem Jessovi: "Zavolám Kate a řeknu jí, že je mezi náma konec. Řekl bych, že pokud chci být čestný, tak je to další místo, kde můžu začít."
"A co jí řekneš, když se zeptá na důvod?" ptal se Jess.
"Prostě jí řeknu, že to prostě neklape. Nikam to nevede. Nemyslím, že by ji to nějak extra vzalo protože si nemyslím, že by mě nějak extra milovala. A už mě nebaví pořád dokola něco vymýšlet abych jí vysvětlil, kde jsem byl. S kým jsem byl. Už je toho moc."
"Možná bych se taky měl rozejít s Ellie. Bude mi chybět ... určitým způsobem. Ale máš pravdu, pokud chceme být čestní ..." Hlas se mu vytratil, myšlenka zůstala nedokončená.
Po krátké pauze Jess dodal, "Doufám, že se tím všechno nezkazí."
"Jakým 'tím'?"
"No že jsme oba gayové a tak. Justin. Všechno tohle. Víš, někdy si myslím, že Justina miluju skoro tak moc jako ty. Ale neboj, zavolám mu a řeknu mu, že už je zase všechno v pořádku."
A bylo to. Neumím vysvětlit, jak se za tak krátkou chvíli všechno obrátilo naruby. Snad jenom, že ty roky a roky našeho kamarádství s Jessem prostě nebyla náhoda. Bylo mezi námi něco opravdového. Něco, co ani jeden z nás nedokázal vyjádřit slovy. Ale ani jeden z nás to nemohl popřít.
Zvedl jsem se k odchodu. Stáli jsme tváří v tvář možná půl metru od sebe a jen tak se na sebe dívali. Každý z nás se po svém vzpamatovával z nedávného utrpení.
Postoupil jsem krůček k Jessovi a on ke mně. Položil jsem mu ruce na boky a políbil ho na rty. Ne dlouhým polibkem, ale ani ne krátkým. Naše měkké rty na sobě spočívaly. Pro oba to byla opravdová úleva. Pak jsem ho objal rukama a on objal mě. Stáli jsme v objetí, hlavy u sebe, ucho na uchu.
Cítil jsem teplo mezi námi. Bylo to krásné a správné. Když Jess trochu pohnul hlavou a přitulil se blíž, ocas mi začal tvrdnout. Taky to bylo krásné a správné.
Po chvíli jsem řekl, "Musím jít, Jessi."
"Miluju tě, Billy," řekl, ustoupil ode mě a usmál se tím svým speciálním úsměvem. Úsměvem, který mi chyběl.
"Taky tě miluju, Jessi," řekl jsem. "Uvidíme se zítra ... a díky za to, že seš můj nejlepší kamarád. Už nikdy ti znovu neublížím ... nikdy."
Otočil jsem se k odchodu a Jess na mě zavolal, "Tak co, bere tě to?"
Klasický Jess. Otočil jsem se k němu a řekl mu, "Je to super. Kurva super!" A pak jsem si uvědomil, že to tak opravdu je.
* * *
Hned jak jsem dorazil domů jsem volal Justinovi na mobil. Obsazeno. A bylo obsazeno další dvě hodiny. Fantazíroval jsem o Justinovi a o sobě a hrál si s tvrdým ocasem. Hrál si s předmrdkou.
Zazvonil telefon.
"Justine?"
"Jo, to jsem já. Kdo jiný by to měl být?"
"Snažím se ti dovolat už hodiny a ..."
Přerušil mě. "To mi došlo. Povídal Jess, že si myslíš, že mě miluješ."
"Je ukecaný. Chtěl jsem ti to říct jako první. Ale jo, je to tak. Nikdy jsem nebyl zamilovaný, ale myslím, že tentokrát jsem. Justine, miluju tě."
"Taky tě miluju, Billy. Řekl bych, že jsem to věděl ještě dřív než ty - že pokud budeš někoho milovat, tak to budu já." Oba jsme byli chvíli potichu, opojeni tím, co jsme si právě řekli. Bylo to moc pěkné.
"Mimochodem," řekl nakonec Justin, "s Jessem se ti to podařilo skvěle. Vlastně zněl docela šťastně."
"Řekl ti všechno?" zeptal jsem se.
"No proto jsem měl hodinu obsazený telefon," řekl Justin.
"Měl jsi ho obsazený víc než dvě hodiny."
"Protože jsem pro svého nového kluka chystal malé překvapení. Chvíli mi to trvalo. Doufám, že máš v sobotu večer volno."
"V sobotu," honem jsem se zamyslel, co mám v sobotu v plánu. Ale rychle jsem se rozhodl, že je to vlastně jedno. "Pro tebe mám volno vždycky."
"Fajn. Vyzvednu tě v sedm večer. A do té doby laskavě drž své ruce dál od rozkroku. Tvůj ocas teď patří mně, miláčku. Tak v sobotu." A zavěsil.
Pokračování...
POZNÁMKA AUTORA: Jména a některé další identifikační údaje byly v příběhu změněny, abychom nevyzradili identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "I Thought I Knew" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo distribuována bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině. Zaujal příběh vaši představivost? Vzrušuje vás sex, o kterém čtete? Chcete se na něco zeptat? Napište mi - hardreader2000@aol.com.