I Thought I Knew Cz

I Though I Knew 19 (Czech)

Date: Mon, 20 Sep 2010 17:44:02 +0200 From: ripencc@seznam.cz Subject: I Thought I Knew 19 (Czech)

Kapitola 19

Vypráví Jess

Když v pondělí v noci zazvonil telefon, věděl jsem, že je to Billy ještě dřív, než mi to máma řekla. Na ten telefon jsem čekal a doufal od nedělního odpoledne. Skoro 30 hodin.

Už jsem strávil dost času tím, že jsem nenáviděl Billyho. Když mi Justin řekl, že Billy naschvál zinscenoval to, že jsem je přistihnul spolu šukat nebo co, myslel jsem si, že to Billymu nikdy neodpustím. Jak bych mohl?

Jediné, co tu bolest trochu zmírňovalo, bylo, že se ke mně Justin choval tak hezky. Dokonce něžně. Chtěl jsem věřit tomu, že se mě třeba časem naučí milovat, i když jsem věděl, že momentálně je příliš svázán s Billym, než aby myslel na mě. Prozatím. Byl jsem si jistý, že důvod, proč jsme v pátek večer nezašli dál, však víte, že by mě postříkal jak jsem chtěl, byl v tom, že pořád doufal, že on a Billy ... No, on a Billy něco. Dají se zase dohromady? Budou milenci? Něco takového.

Nejdřív jsem to bral jako další důvod proč se cítit odvržený. Další důvod proč nesnášet Billyho. Nemohl jsem mít Billyho a i když byli Billy a Justin pohádaní, nemohl jsem mít ani Justina. Všechno kvůli Billymu.

V neděli jsem zjistil, že tolik bolesti a vzteku neunesu. Pochopil jsem, že s tím musím přestat. A jediná možnost jak to udělat byla smířit se s tím, jak se věci mají. Změnit jsem je nemohl.

Nemohl jsem změnit Billyho a to, co mi provedl. Nemohl jsem přimět Justina, aby chtěl ... ať už jsme se vlastně chystali udělat cokoliv. Nemohl jsem nebýt gay. A nedokázal jsem vrátit čas.

Co se stalo, stalo se. Něco z toho, vlastně většina z toho, byla skvělá. S Billym jsme prožili celý život fantastických zážitků a jenom chvilku absolutní bolesti. Měli jsme za sebou svoji minulost.

Takže když v pondělí v noci zazvonil telefon, bylo pro mě těžké a bolestné říct Billymu, že se sejdeme. Ale říct mu ne by znamenalo zahodit celou naši minulost. A ta minulost byla to jediné, čím jsem si byl jistý. Byla to nejkrásnější část mého života.

Díkybohu, že jsem mu řekl ano. Ten polibek v pondělí v noci byl skoro všechno, co jsem potřeboval, ať mi dá. Byli jsme si tak blízcí jako vždycky předtím. Nejenom sexuálně, prostě blízcí. Řeklo mi to všechno, co jsem potřeboval vědět. Bylo správné, že jsem mu řekl ano. Nesnažil se mě podrazit. Chtěl mi dokázat, že pořád může být můj nejlepší kamarád. A opravdu se mu to dokazování dařilo.

No a pak když se mu při objetí na rozloučenou postavil ocas. Nemohl jsem si toho nevšimnout. Takže dokážu Billyho rozrajcovat! Líbilo se mi to. A byl jsem zvědavý, kam nás to může zavést. Musel jsem se tomu usmívat.

V první řadě jsem se ale potřeboval trochu vyspat a zase se věnovat škole. Byl jsem přijatý na výšku, ale pokud se mi nepovede odmaturovat, těžko říct, jakou budu mít budoucnost.

Úterý ve škole bylo jako na drogách. Neřek bych, že jsem kdy viděl Billyho tak šťastného. Rychle se rozneslo, že on a Kate jsou minulost. A když kluci viděli, jak se Billy celý den šklebí od ucha k uchu, všichni si mysleli, že se s Kate rozešel, protože má novou holku, se kterou si královsky užívá. Celý den Billy poskakoval, lítal a plácal si s každým rukou jako blázen.

Ellie zjevně nikomu nic neřekla, protože se nezdálo, že by někdo věděl, že jsem se s ní taky rozešel. Nebyla ve škole, nemocná nebo co, řekl bych. Celý den jsem ji neviděl. Taky dobře.

Pár kluků se mě ptalo, co to s Billym je. Je pravda, že má novou holku? A kvůli ní se rozešel s Kate? Kvůli tomu ho ... nebylo v poslední době moc vidět?

"Myslím, že má někoho nového, ale to se ho musíte zeptat. Mně nic takového vlastně neřekl. Ale myslím, že to vypadá slibně," řekl jsem ve snaze vypadat chytře. A abych Billymu trochu pomohl, dodal jsem, "Myslím, že z jiné školy. Zřejmě se stýká s někým, kdo nechodí tady." To mu dalo trochu manévrovacího prostoru, kdyby potřeboval.

Justina jsem neviděl až do oběda, kdy vešel do kavárny. Seděl jsem vedle Billyho a oba jsme si všimli, jak přichází. Zajímalo mě, co Billy udělá. Bude se k němu chovat jako ke kamarádovi? Nebo dá nějakým náznakem najevo ... měl jsem s tím slovem hrozný problém ... najevo, že spolu chodí?

Ale ne. Nic se nezměnilo. Justin lehce kývnul směrem k našemu stolu. Věděl jsem, že to patřilo Billymu, ale stejně tak to mohlo patřit i někomu jinému, třeba i u stolu někde za naším. Pokud mu to Billy oplatil, nevšiml jsem si toho. Nevím, jak se cítil Justin, ale mě to zabolelo. Trochu jsem posmutněl. Kvůli Justinovi. I kvůli Billymu.

Billy měl plné ruce práce s popíráním toho, že by měl novou přítelkyni. Svoje Ne ale říkal takovým způsobem, že každý, kdo to slyšel, si to s jistotou přeložil jako Ano. Hrál to bezvadně. Přinejmenším s klukama.

Večer Billy seděl u mě v pokoji stejně, jako tolik večerů předtím. Povídali jsme si o všem možném. Ale ať už jsme začali mluvit o čemkoliv, nakonec jsme vždycky skončili u Justina. Billy nedokázal myslet na nic jiného. Justin a sobotní večer.

Ale bylo to fajn. Nebylo to tak, že by Billy jenom mluvil o někom jiném. Ptal se mě na radu. Chtěl, aby mu jeho nejlepší kámoš pomohl udělat všechno správně.

Jasně, že jsem žárlil a chvílema ho možná i trochu odbyl. Ale bylo docela zábavné pozorovat jak se Billy snaží všechno zjistit. Co Justin na sobotu plánuje? Co si má oblíct? Má rodičům říct, že na noc nebude doma? Že přespí u kamaráda nebo tak něco? Otázky nebraly konce a stejně tak ani naše snaha najít na ně odpovědi.

A pak tam byly ty sexuální otázky. Bude Justin chtít Billyho ošukat? A pokud jo, má mu to Billy dovolit? A co když bude Justin chtít, aby Billy ošukal jeho? Měl by? A co když ... nedokázal jsem se soustředit na to, co ty otázky doopravdy znamenají. Neměl jsem odvahu představovat si, jak by to mohlo vypadat. Jaké by to bylo. Zpracovával jsem to jako čisté informace. Varianty. Díky tomu jsem se dokázal přenést přes to, co se ve skutečnosti může mezi Billym a Justinem dít. Jinak bych se mohl zbláznit.

Jak večer plynul, Billy mi do posledního slova vylíčil všechno, co si spolu v pondělí večer řekli. A zároveň se mě snažil přimět, ať mu přesně zopakuju všechno, co Justin řekl mi. A já Justinovi. V jednu chvíli, ve snaze aspoň trochu odklonit téma, když už ne přímo změnit, jsem se zeptal: "A to fakt nebudeš celý týden honit?"

"Jasně, musím. Myslím jako, že nesmím ... no však víš," řekl Billy. "Justin to zvládl kvůli dvojčatům. Já to taky zvládnu."

"Pokud si to dobře pamatuju, tak tenkrát to byly tři dny. A Justin říkal, že se skoro zbláznil. Takže pokud vyjdu z toho, že jsi nehonil od chvíle, co jsi včera večer mluvil s Justinem, vychází mi to pět dní bez výstřiku. Vzpamatuj se. Jak dlouho jsi nejdýl dokázal nehonit? Od té doby, cos začal chodit tady a honili jsme vedle sebe přímo tady na týdle posteli nejmíň jednou denně?"

Proboha, ten nával vzpomínek, když jsem to vyslovil.

"No, možná 12 hodin ... Ne. Když jsem byl na operaci slepáku, tak myslím trochu víc než den, protože jsem nemohl vymyslet, jak v nemocnici honit," řekl.

"No a jak jsi teda nakonec honil v nemocnici," zeptal jsem se.

Ale bylo to, jak kdybych tam nebyl. Billy dál mluvil o Justinovi. "Justin říkal, že nemám honit, tak nebudu. Pět dní mě nezabije, ale možná se fakt zblázním z tolika mrdky v koulích. Už teď jsem děsně nadrženej. Mám pocit, že už teď bych si vystříknul mozek z hlavy. A v sobotu to teprve bude pětidenní zásoba mrdky. Až se udělám, Justin by měl nejspíš mít záchranný kruh. To bude povodeň. Tak co, mám ho zkusit napřed vyšukat, nebo ...?"

Ty sexuální diskuse mě prakticky připravovaly o rozum. Nakonec jsem Billymu řekl: "Co chceš dělat? Prostě mi to řekni. Chceš ... to udělat jemu? Nebo chceš aby on ... to udělal tobě?"

"Kdybych na to uměl odpovědět, tak spolu nevedeme tudle diskusi, nemyslíš?" zeptal se Billy na oplátku.

"Billy, není to tak těžké. Chceš nebo nechceš?"

"To záleží."

"Na čem. Řekni mi, na čem to záleží," zeptal jsem se.

"Celé to záleží na tom, co se bude dít předtím. Jestli bude takový, jako když byl u mě. Jemný a něžný a sexy ... Promiň, Jessi. Nechtěl jsem ti to připomínat. Ale jestli bude takový, může si se mnou dělat co bude chtít a sakra doufám, že bude chtít, ať to udělám i já jemu."

"Takže odpověď znáš," řekl jsem mu.

"A jaká teda je?"

"To záleží," řekl jsem. "Konec diskuse." Chvíli potom odešel. Jenom pro pořádek dodávám, že učení jsme ten večer moc nedali.

Dny ubíhaly. Středa stejná jako úterý. Čtvrtek stejný jako středa. ... Jenom Billy to měl jiné. Byl den ode dne nadrženější a nadrženější. Mám pocit, že od středečního rána už jsem ho neviděl jinak než s tvrdým ptákem. Nosil triko vytažené z kalhot, aby to zakryl. Ale já to věděl. A většina kluků myslím taky.

Mysleli si, že to je tou novou holkou. Jenom Justin a Billy a já jsme věděli, že je to jinak.

Každý večer přišel Billy k nám a povídali jsme se, rodičům jsme říkali, že se učíme.

I když byla naše konverzace dost jednostranná, musím přiznat, že jsem si opravdu užíval, že je Billy zpět součástí mého života. Součástí jeho dohody s Justinem totiž bylo, že se nesetkají dřív než v tu sobotu večer, takže jsem měl Billyho pro sebe. No, aspoň do jisté míry.

Ten první večer ode mě volal Justinovi pětkrát. Ale Justin moc nechtěl mluvit a neodpověděl mu na žádnou z otázek ohledně toho, co plánuje. Po každém telefonátu byl Billy akorát víc napjatý. A víc nadržený.

Konečně nastal páteční večer, s Billym jsem seděli na kraji mý postele a bavili se jako tolik nocí předtím. Billy dokázal mluvit jenom o sexu. O honění. Justinovi. Vystříkat se. Justin. Kuřba. Justin. Jak mu škube v péru. Jak neví, jestli to do zítřka vydrží.

Mluvil a za chvilku už měl ruku na ocasu a hladil si ho. Pak si uvědomil co dělá a dal ruku pryč.

Když odešel, nepustil jsem se do učení. Místo toho jsem pořád seděl na kraji postele a vzpomínal na ty doby, kdy jsme s Billym sedávali vedle sebe a honili si ocasy. Hned od počátku to bylo pokaždé stejné. Lehl jsem si na postel a zavřel oči, vzpomínal na to, jaké to bylo. Přišlo mi, jako by to bylo včera. Cítil jsem Billyho v pokoji. Jeho přítomnost. Jeho teplo.

Najednou jsem se prudce posadil. Tvrdý ocas v ruce. Úplně jasně jsem si vzpomínal, jak jsme s Billym seděli na posteli a honili naposled. Viděl jsem to tak jasně, jako kdybych se odhmotnil a celé to nafilmoval. Zdálo se mi, že to bylo před několika hodinami. A ne před lety.

Tenkrát naposled, když jsme byli ještě kluci. Seděli jsme vedle sebe. Já měl v ruce svých dvacet cenťáků. Tvrdých, žhavých a sakra citlivých. Prstama jsem ho hladil a vyvolával v něm takové pocity, že jsem se chvěl po celém těle. Džíny jsem měl dole u kotníků. Přední okraj trička jsem měl vyhrnutý a daný přes hlavu. Vždycky jsem stříkal dost daleko. Nepotřeboval jsem mámě vysvětlovat, od čeho jsou ty fleky na celém triku.

Pamatuju si, že jsem se koukl dolů a obdivoval svoje břicho. Tenkrát jsem ještě neměl vánočku. Ale i na hubeného kluka, kterým jsem tenkrát byl, jsem vypadal dobře. Byl jsem opálený a s kalhotama dole byla linie opálení pěkně vidět.

Byl jsem dokonale sladěný s klukem vedle mě. S Billym a jeho velkým ocasem. Z chvějícího se ocasu mu vyzařovala touha. Vzpomínal jsem si, jak jsem přes rameno pozoroval linie Billyho opálení. Podobné jako moje. A taky jeho ocas. Jeho byl trochu víc prohnutý, můj byl rovnější. Vzpomínal jsem si, jak jsem nad tím uvažoval. Který je lepší? Co je správně? Který je lepší na honění. Přiznávám, že jsem byl zvědavý, jaké by to bylo držet Billyho ocas. Honit ho. A on by honil můj.

Viděl, že se na něj dívám a já viděl, že mě pozoruje jak pozoruju jeho. Honili jsme v dokonalém souladu. Oba jsme si ocasy pěkně vychutnávali. Oba jsme byli na hraně. Jak mi začal růst tlak v koulích, vydralo se ze mě zamručení.

Billy otočil hlavu a podíval se přímo na mě a já se podíval na něj. Často jsme se při honění vzájemně pozorovali. Odkoukávali techniku. Učili se víc a víc o tom, jak se udělat. Myšlenkama jsme byli přímo propojení. Moje rozkoš byla i jeho rozkoší a jeho byla mojí.

Aniž bychom řekli jediné slovo, navzájem jsme si prozradili všechno, co jsme věděli o honění. Mrskání ocasů. Honění klády. Přesně tak jsme si to dělali. Naučili se to. Ale nikdy jsme nekoukali přímo na sebe. Do obličeje. Z očí do očí. Ne při honění.

Ale tenkrát jsme to udělali. Billy se na mě usmál, jako by věděl něco, co já nevěděl. Usmál jsem se také, nevěděl jsem pořádně proč. Nevěděl jsem, co se chystá.

A pak se to stalo. Natáhl volnou ruku, sundal mou ruku z mého péra a nahradil ji svou. Pamatuju si tu pálivou horkost jeho prstů na mém péru. Nehonil mi ho. Jenom ho držel. Přímo u kořene. A celou tu dobu se mi díval přímo do očí. V tu chvíli mi odpověděl na všechny moje otázky.

Začal jsem znovu dýchat. Nic takového se nikdy předtím nestalo a nebyl jsem připravený na ten pocit, který mi probíhal ocasem, koulemi, mozkem. Billy se jenom usmíval. Připadalo mi, že mi ocas hoří. Jeho ruka na mém péru byla něco úplně jiného než moje. Bylo to jako bůh. Nebo démon. Vyzařovalo z něj vzrušení. Přímo do mě. Můj ocas sebou škubal a nadouval se. Dokázal jej probrat k životu tak, jak se mi nikdy nepovedlo.

Nehonil mě. A ani sebe. Prostě jen tak seděl a držel oba naše ocasy. Tak jednoduché to bylo. A složité zároveň. V každé ruce jedno péro. A úsměv. Billyho ďábelský úsměv.

Pokývnul. Dával mi znamení? Ptal se mě? Prosil o svolení?

Nebyl jsem si úplně jistý, ale taky jsem kývnul. Jen jeden pohyb hlavou. Dolů a nahoru. To bylo všechno.

Billyho ruka začala jezdit nahoru a dolů po mém ocase. Okamžitě jsem si uvědomil, že jeho ruka je kluzká. Mnohem víc kluzká než moje. To ta jeho předmrdka. Při každém honění jí měl strašně moc.

Ruku měl pokrytou předmrdkou a jezdil po celé délce mého tvrdého, trčícího péra. Bylo to neuvěřitelné. Každý tah byl zakončený tím, že okrajem ukazováku přejel po zářící hraně mého naběhlého žaludu. Na druhém konci pohyb končil tím, že mi jeho malíček, obtočený kolem mého péra, zajel do rozkroku. Přímo nad kořen péra. Koule mi mezi roztaženýma nohama poskakovaly.

Nesledoval jsem jeho ruku, ale ten vjem byl tak silný, že jsem si dokázal přesně představit, co se děje. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale určitě déle než minutu. Pak jsme byli oba znovu těsně před vrcholem.

Koule se mi stahovaly. Cítil jsem, jak se mi někde mezi dírou a koulemi chystá rozkoš. Mrdka už byla v pohybu. "Budu stříkat," řekl jsem Billymu potichu.

Neřekl ani slovo, ale sundal ruku z mého péra. Dlaní si přejel přes špičku ocasu a nabral tak víc své předmrdky.

Pak se rukou vrátil na můj chvějící se ocas. Cítil jsem, jak se do něj hrne krev. Připadal mi obrovský. Nepřiměřeně dlouhý a tlustý. Obří, vzpínající se ocas trčel přímo přede mnou. Můj ocas. Chvějící se. V jednom ohni.

Billy už mě nedržel za kořen péra, ale obalil rukou můj žalud. Kroužil s ní tam a zpět. To tření bylo až bolestivé. Tak dokonalé. Tak elektrizující. Věděl jsem, že ve zlomku vteřiny vystříknu obrovskou dávku.

Billy si to užíval stejně jako já. Konečně jsem se na něj podíval a uviděl jeho fantastický ocas. Naběhlý do plné krásy. Tvrdý. Rudý. Vypadal vyzývavě. Výhružně. A přitom lákavě. Tak vzrušující. Tak živý. Rtíky se mu vzrušením nadýmaly. Tekla z nich čirá předmrdka. Celý žalud a péro se tou šťávou lesknul.

Jak jsem se podíval z Billyho ocasu na svůj a zase zpět, zaslechl jsem tiché zaklepání na dveře pokoje. "Jessi. Billy. Můžu dál?"

Srdce se mi zastavilo. Billyho ruce ztuhly na místě. Jedna svírala jeho nateklého žaluda, druhá mého.

Dveře byly zamčené. Vždycky jsme zamykali dveře.

Vzala za kliku.

Džíny jsem měl u kotníků. Triko přehozené za krkem, z klína mi trčel ocas. Billy ho svíral v ruce. Nemohlo být nejmenších pochyb, co zrovna děláme. Nedalo se nic říct. Nic udělat.

Vypadalo to, jako bychom všichni tři, Billy, máma i já, strnuli.

Máma vzala znovu za kliku, ale dveře se neotevřely. Vzpamatoval jsem se, jak jsem jenom mohl a řekl jsem. "Za minutku. Zrovna děláme ... něco ... důležitého. Přijď za chvilku."

"OK," řekla a v jejím hlase zněla nejistota. Slyšel jsem, jak odchází. A uvědomil jsem si, že jsem neřekl 'prosím.' Vždycky mámě říkám 'prosím.' Ale tenkrát ne.

Pak Billy pootočil rukou na mém žaludu. A na svém. Měl jsem ho odstrčit. Měl jsem říct ne. Ale neudělal jsem to. Už bylo příliš pozdě. Nohy mi ztuhly a vyšel ze mě hrdelní zvuk. Sperma už teklo a nedokázal jsem to zastavit.

Cítil jsem, jak proud mrdky vyjel z mého ocasu a rozstříkl se mi na prsa. Na bradu. Billy mi křečovitě sevřel ocas a začal taky stříkat. Podíval jsem se na jeho chrlící péro, mrdka mu tekla po ruce. Spousta mrdky. Voňavá. Hustější a smetanovější než moje. Pozoroval jsem ho a měl jsem pocit, že se čas zastavil.

A pak se znovu rozběhl a další dávka mojí mrdky se rozstříkla Billymu na tváři. Pořád mi masíroval ptáka. Hrál si s ním a proud za proudem mi tryskal z ocasu jako nikdy předtím. Moje mrdka byla všude.

Podíval jsem se před sebe. Dveře byly pořád zavřené. Máma nikde. Opravdu tam byla? Pochopila, co tam děláme? Spolu?

Když se proud mé mrdky zpomalil a změnil se v pramínek, podařilo se mi chytit dech a zůstal jsem vylekaný a zmatený.

Billy se postavil. Ocas měl pořád ještě skoro úplně tvrdý. Pokrytý mrdkou. Jak tak držel ten svůj obrovský lepkavý ocas v ruce, vypadal hrdě. Mrdka mu odkapávala z prstů a dělala na zemi loužičky. Další dávku mrdky měl rozteklou v rozkroku. Natáhl si džíny a vmáčkl mrdkou nasáklé péro dovnitř. Pak toho pořád naběhlého ptáka chytil přes džíny a urovnal si ho. V místech, kde prstama držel kořen ocasu, bylo vidět mrdku prosakující látkou džínů. Obrys jeho ocasu byl krásně vidět.

Postavil jsem se a natáhl si svoje džíny. Tričko jsem si přehodil zpátky, aby zakrývalo obrovskou dávku mrdky na mých prsou. Zapnnul jsem si džíny a znovu se posadil.

Dalši zaklepání na dveře. Zase máma. "Jessi? Billy?"

Šel jsem otevřít dveře a všiml si, že na dřevěné podlaze je jasně vidět naše mrdka. A taky v Billyho rozkroku. Nejspíš prosakovala i mýma džínama a tričkem. I ta vůně byla jasná.

"Co to tady děláte, kluci," zeptala a nakoukla dovnitř, zkoumavě se dívala na nás i po pokoji.

Pokrčil jsem rameny a Billy zamumlal, "Vlastně nic."

Řekla jenom, "Myslím si, že Billy už by měl jít domů."

A Billy odešel. Nic víc jsme si neřekli. A už nikdy jsme spolu nehonili. Nikdy, až do doby, kdy jsem mu řekl, že jsem gay.

Seděl jsem na posteli a vzpomínal na to. Vzpomínky byly jako živé. Proč jsem si na to nevzpomněl nikdy dřív? Zdálo se mi? Bylo to doopravdy? Nebo jsem si to jenom představoval? A pokud to bylo doopravdy, jak moc doopravdy? A co jsem si domyslel. Opravdu mě vyhonil? Opravdu máma nakoukla dovnitř? Viděla nás celé od mrdky potom co ...?

Zní to divně, ale vzpomínka, kterou jsem si nikdy předtím nevybavil, byla najednou nepopiratelná. Byla to část mé minulosti. Ať už pravda nebo ne, nemohl jsem ji dostat z hlavy. Opravdy byl Billy první, kdo s tím začal? Kdo dal najevo svou skutečnou orientaci. Zjistili jsme už tenkrát, co jsme zač? A potom všechny ty vzpomínky pohřbili v sobě? Abychom zahnali hanbu, že nás přistihla moje máti?

Potřeboval jsem se na to zeptat Billyho. Ale nemohl jsem. Ne v té chvíli. Ne s tím vším, co se zrovna dělo. To mohlo počkat.

Pokračování...

POZNÁMKA AUTORA: Jména a některé další identifikační údaje byly v příběhu změněny, abychom nevyzradili identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "I Thought I Knew" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo distribuována bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině. Zaujal příběh vaši představivost? Vzrušuje vás sex, o kterém čtete? Chcete se na něco zeptat? Napište mi - hardreader2000@aol.com.