I Though I Knew and (Czech) 6b
Date: Wed, 8 Dec 2010 21:14:09 +0200 From: ripencc@seznam.cz Subject: I Thought I Knew and (Czech)
Další dobrodružství Justina a Billyho
Kapitola 6, část II
Vypráví Justin
Když jsme s profesorem Allenem po snídani dojeli do jeho bytu, uviděl jsem něco neuvěřitelného. Ten nejkrásnější byt, jaký jsem si dokázal představit. Myslel jsem si, že Phil a Todd mají nádherný byt. Ovšem profesor Allen je hravě překonal jak stylem tak rafinovaností. Bylo to ve starém cihlovém domě. Nejspíš staré skladiště. Ale zařízení uvnitř bylo úhledné a moderní a tak neuvěřitelně ... mohl bych pokračovat dlouho, ale věřte mi, bylo to neuvěřitelné.
Sedli jsme si na elegantní, nerezové stoličky k pultu z černého mramoru v jeho kuchyni. Světlo nás zalévalo okny od podlahy ke stropu. Profe ... Joe začal rozkládat moje kresby. Obdivoval je. Studoval je.
Zastavil se u jedné velké, na níž Billy stál. Billy si držel svého napůl tvrdého čuráka v pravé ruce. Díval se dolů na něj, takže mu nebylo vlastně vidět do obličeje.
Po chvilce nebo dvou pozorného studia obrázku Joe řekl, "Tu ruku má špatně. Drží si vlastní penis. Mělo by to vypadat pohodlně. Přirozeně. Ale místo toho ta ruka vypadá napjatě. Všimni jsi, jak jsi namaloval prsty pevně sevřené dohromady. Takhle by to nemělo být."
S tím kresbu odložil a postavil se přede mnou. Ani ne půl metru ode mě. Nenuceně si rozepnul džíny. Neměl žádné prádlo. Vystavoval svůj napůl tvrdý ocas. Ne tlustý, ale pěkně tvarovaný. Byl jsem ohromený tím, co dělá, ale příliš mě to fascinovalo, než abych cokoliv řekl. Jenom jsem se díval. V úžasu a se zvědavostí.
Když mu džíny sklouzly ke kotníkům, dal si pravou ruku pod ocas. Uchopil jej stejně jako Billy na té kresbě. Vlastně jsem si uvědomil, že přesně vystihl Billyho postoj. Dokonalý každým kouskem.
"Podívej," řekl. "Všimni si, jak mám prsty mírně rozevřené. Takhle to má být. Uvolněnější a přirozenější. Zkus si to a uvidíš, že mám pravdu."
Počítám, že jsem se až tak moc nesoustředil na to, co Joe říká, spíš na to, co jsem viděl. Pomalu, jako ve snu, jsem natáhl ruku k jeho péru, které pořád ještě držel.
"Ne. Ne s mým. Se svým. Zkus chytit svého a podívej se, jak budeš mít prsty. Já můžu jenom doufat, že budeme mít později spoustu času, kdy budeš držet mého - pokud to chceš." A zasmál se, jako by vtipkoval. Nedokázal jsem uvěřit tomu, že to řekl. A vůbec jsem si nebyl jistý, že to byl skutečně vtip.
Omluvil jsem se a rozepnul vlastní kalhoty. V té chvíli jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, jestli je to správně nebo špatně. Jestli je to normální nebo divné. Prostě jsem to udělal. Udělal jsem to proto, že mě o to požádal muž, který mě tak moc fascinoval a přitahoval. V té chvíli jsem si pomyslel, že bych udělal cokoliv, co by chtěl.
Vzal jsem ocas do pravé ruky stejně, jako to udělal on. Stejně, jako to udělal Billy. Ovšem výsledek byl naprosto jiný. Úplně špatný. Protože jsem byl úplně tvrdý. Můj tlustý ocas mi neležel volně v ruce. Nemohl mi ležet volně v ruce. Byl tvrdý a chvěl se a mířil nahoru. Uvědomil jsem si, že je tak tvrdý, až to bolí. Zrudnul jsem a omluvil se.
"Pořád se omlouváš. To není potřeba. Myslím, že jsem ti to ukázal dostatečně." A pak kývl hlavou směrem k mému tvrdému péru. "A řekl bych, že ty taky ukazuješ dost."
Vypadalo to, že ho vývoj událostí trochu překvapil. Chvíli vypadal nesoustředěně. Pak se ale vrátil pohledem zpět. Zpátky na můj tvrdý, chvějící se ocas.
"Tak nějak jsem to docela nečekal. Rozhodně ne tak brzo. Doufal jsem. Dokonce toužil. Ale doopravdy jsem nečekal, že bys ... chtěl jsem říct, že ..." Zmlkl. Příliš zmatený a zaskočený, než aby mohl pokračovat.
Bylo mi ho líto, chlapa, kterého jsem zjevně přitahoval a který přitom netušil, co by mohl udělat. Měl udělat. Se mnou. A mým tvrdým pérem. Skoro nahý přímo před ním v jeho bytě.
"Chtěl by ses ho dotknout?" zeptal jsem se.
Stiskl rty, vypadalo to, jako by se hrozně styděl, ale téměř nepozorovatelně souhlasně přikývl. A zároveň vzal mé péro do levé ruky, odsunul přitom moji ruku. Začal mi ho jemně honit a přitom si stále držel svůj tvrdnoucí ocas. Nával krve do péra mě tak oslabil, že jsem sklouzl zpátky na nerezovou sedačku. Trochu mě studila na zadku, ale jeho ruka na mém péru mě krásně hřála.
Povolil sevření ruky na svém ocasu, ale můj držel dál. A starostlivým tónem se zeptal, "Jsi v pohodě? Mám přestat?"
"Ach, bože, to je nádhera," řekl jsem. "Jsem v pohodě. Prostě pokračuj."
A on pokračoval. Zatímco mi jemně honil, odkopl svoje džíny a klekl si přede mnou. S obličejem jenom pár centimetrů od mého chvějícího se péra. Na citlivém místě u základny žaludu jsem cítil jeho teplý dech.
"Takže je to v pohodě? Nenutím tě k ničemu, že ne?"
"Proboha, ne," řekl jsem. "Je to skvělé." Nedokázal jsem to potlačit a vydal jsem spokojené zasténání.
To na něj zapůsobilo jako pobídka a zkusmo se dotkl špičkou jazyka mého ocasu, zase na tom nejcitlivějším místě.
"Líbí se ti to?" zeptal se a zněl v tom opravdový zájem. "Nikdy jsem nic takového nedělal."
Měl jsem pocit, že jsem mu nerozuměl správně. Jak by to mohla být pravda? Vzrušoval mě jako ten nejzkušenější milenec, jakého bych si mohl přát.
"Myslíš jako se studentem?" zeptal jsem se.
"Ne. S mužem. Do dneška jsem to dělal jenom se svou ženou. Ale vždycky jsem doufal ..." A místo aby větu dokončil, sevřel své vřelé, vlhké rty kolem mého žaluda. Vzal jej do pusy sotva z poloviny. Jazykem dráždivě přejížděl po špičce mého žaludu. Něžné prsty si hrály s tím ... do hajzlu ... s tím tak citlivým místem u základny žaludu. Byl tak skvělý. Todle nemohlo být jeho poprvé. Já jsem nemohl být jeho první.
Pootevřel pusu a podíval se na mě. Jeho sliny a moje předmrdka vytvořily řetízek visící mezi jeho spodním rtem a vrcholkem mého péra. Nemyslím, že by si toho všiml.
"Vadilo by tvému příteli, kdyby věděl, co právě dělám?" Zeptal se, prstem setřel kapičku mojí předmrdky a slízl ji.
Nedokázal jsem uvěřit tomu, co vidím. Tomu, co dělá. "Ne," řekl jsem jako odpověď na jeho otázku. "Máme otevřený vztah. Vzájemně si říkáme všechno, co děláme, a pak je to v pořádku." Slova mi vyklouzla z pusy tak snadno, jako by to byla pravda.
"Tím se mi značně usnadňuje rozhodování," řekl a zasunul si moje péro do pusy, zkušeně, rytmicky, něžně mi ho kouřil. Prsty jedné ruky si hrál s mým pytlem. Druhou rukou mě hladil po prsou.
"Jestli budeš takhle pokračovat, udělám se," řekl jsem varovně.
"Hmmm," zamumlal a nenechal si uniknout ani jediné zachvění mého péra.
To zamručení vyvolalo v mém péru elektrizující vibrace. Zaklonil jsem hlavu a několikrát jsem se zhluboka nadechl. Nebyl jsem připravený stříkat. Bylo to tak dobré, že jsem chtěl víc. Snažil jsem se uvolnit. Pomáhalo to. Cukání v mých koulích polevilo.
Konečně jsem zase mohl normálně dýchat. Ocas jsem měl skutečně tvrdý a byl jsem pořád blízko. Ale ne zase moc blízko.
Myslím, že Joe tu změnu vycítil a pustil moje péro z pusy. "Nevím, co mě vzrušuje víc," řekl. "Tvoje kresby. Tvoje osobnost. Tvoje tělo. Chuť tvého péra, když z něj teče ta sladká šťáva. Jsi všechno to, v co jsem doufal, když jsem tady nastupoval. Student, kterého můžu vést. A muž, který může vést mě."
Nebyl jsem si jistý smyslem toho, co právě řekl, ale jeho pohledný obličej byl tak upřímný. A viděl jsem, že jeho péro tu upřímnost potvrzuje. Opravdu ho to vzrušovalo. A byl jsem jeho první. To by mě nikdy nenapadlo.
"Nebude ti vadit, když se s tebou udělám?" zeptal se. Nikdo se mě takhle nikdy předtím nezeptal. Byl skutečně jedinečný. A byl jsem si docela jistý, že je pro mě ten pravý. A já pro něj.
"Určitě," řekl jsem. "Udělej se, když se udělám já. Bude se mi to líbit."
S tím vzal moje péro zpět do pusy a znovu zamručel. "Hmmmm."
Věděl jsem, že to bude rychlé. Ať chci nebo nechci. Byl jsem plně soustředěný na péro v Joeově puse. Na to, jak si jeho jazyk hraje s mým žaludem. Na to, jak mě zkušeně honí. Tak citlivě. Tak svůdně. A soustředil jsem se také na to, jak si láskyplně honí.
Jeho tvrdé péro bylo pěkně prohnuté. A tekla z něj spousta předmrdky. Už jsem se ho skoro zeptal, zda bychom nemohli zkusit "69," když jsem si uvědomil, že už je na to pozdě.
Moje šťáva už se chystala a péro se mi ještě víc prodloužilo. Musel to cítit, protože začal kouřit intenzivněji a rychleji. Bral moje vzpínající se péro hlouběji do pusy. Jeho hrdlo mi těsně a vřele svíralo ocas. Nedokázal polknout celých třiadvacet centimetrů, ale dokázal vzít do pusy dost. Víc než dost. Právě mě udělal.
"Budu stříkat," varoval jsem ho potichu, ale zřetelně. "Vyndej ho z pusy, jestli chceš, stříkám hodně."
Pokračoval v kouření a zase zamručel. A to bylo ono. Koule mi zmizely, přitáhly se tak těsně k tělu, že tam nebyly. Ocas mi pulsoval. Cítil jsem, jak ve mně stoupá mrdka a zasténal jsem čistou rozkoší. Touhou. Nad krásou toho okamžiku. Nad tím mužem. Učitelem. Nad ...
Nedokončil jsem tu myšlenku. Když můj ocas explodoval v jeho puse, hlava se mi prakticky rozletěla. Zakuckal se a trochu se zadusil, jak jsem mu do pusy stříkal dávku za dávkou. Ale nepustil ho. Viděl jsem, jak mu koutky úst teče mrdka. Mezi jeho rty. Protékala od mého vzpínajícího se péra a kolem jeho naběhlých rtů. I když se snažil, nedokázal v puse udržet všechnu mrdku, kterou jsem mu tam pouštěl.
A pak jsem ucítil, jak se mi na koulích rozstříkla jeho horká mrdka. A na zadku. Zahlédl jsem cákanec mrdky na jeho obličeji. Bylo to tak rajcovní. Stříkal stejně jako já. V mohutných, silných dávkách. Tolik mrdky. Tak rajcovní. Přál jsem si, abych to viděl lépe. Ale i to, co jsem viděl a cítil, mě přesvědčilo, že ten chlap je jeden z nejlepších stříkačů, jaké jsem kdy viděl. Lepší než cokoliv na XTube, lepší než v profesionálním pornu, cokoliv.
Konečně jsem dostříkal a profesor A ... pořád jsem se toho nedokázal zbavit ... Joe pustil můj měknoucí ocas z pusy. Od péra k jeho rtům zase visel pramínek mrdky. Dokud si neotřel pusu hřbetem ruky.
"Nikdy jsem netušil, že to může být tak dobré," řekl. "V žádném ze svých snů za celé ty roky jsem nebyl s nikým tak dokonalým, jako jsi ty."
Měl jsem strach, že mě bude chtít políbit nebo se ke mně přitisknout. Na to jsem pořád nebyl připravený. Ten chlap mě skutečně vzrušoval, ale nebylo v tom nic romantického ani osobního. No, možná trochu osobního ano. Myslím, že jsem si sám nebyl úplně jistý, jakým způsobem mě přitahuje. Bylo to rozhodně složitější, než normálně. Tím jsem si byl jistý.
Hned mi nabídl, že se můžu opláchnout v koupelně pro hosty, zatímco on udělal to samé v hlavní koupelně. O pár minut později už jsme se zase bavili o mých kresbách. Technice. O tom co studovat. Jaká cvičení zkoušet.
A když "hodina" skončila, otočil se ke mně a klasickým tónem učitel-student řekl, "Moc se mi náš společně strávený čas líbil. Jak víš, ještě nejsem úplně připravený nabídnout ti životní příležitost. Ale už jsem velmi blízko. Doufám, že si nemyslíš, že je to jenom způsob, jak s tebou být sexuálně. Ale opravdu potřebuju vědět, že s člověkem, kterého si vyberu, si budeme vyhovovat naprosto ve všem."
"Už jsem udělal jednu zásadní chybu, když jsem se oženil. Nechci udělat další chybu při výběru tak důležitého člověka." Při tom srovnání mnou proběhl mráz. Jako kdyby se chystal mě požádat o ruku. Ale snažil jsem se to ignorovat, zatímco řekl, "Chtěl bych tebe a Billyho ... tak se jmenuje, že? ... vzít někdy brzy na večeři. Abychom se mohli vzájemně poznat."
"Musel by s naší dohodou souhlasit stejně, jako jsi to už skoro udělal ty. Nesmí mu vadit všechen čas, který budeme trávit spolu. Věci, které můžu a budu pro tebe dělat. I pro něj. Nesmí vzniknout žádný prostor pro žárlivost."
"Nechápej mě špatně. Nehledám milence. Takového člověka si najdu ve správnou chvíli. Potřebuji ale někoho, kdo mi může v mnoha věcech pomoci. A ujišťuji tě, že dokážu vrátit mnohem víc."
"Prostě mi dej vědět, kdy se vám to bude hodit, abych mohl rezervovat stůl."
A s tím moje první privátní lekce s profesorem Allenem skončila.
Zatímco jsem se vracel domů za Billym, nedokázal jsem si představit, jak mu to dokážu vysvětlit. Nedokázal jsem si představit, jak bude reagovat.
Ale ano, dokázal. Nebude to nic příjemného. Bude zuřit. Už jsme to zažili. Ale můžu se takové přiležitosti vzdát? Billy potřebuje pochopit, co to může pro mě i pro něj znamenat.
Ale jak jsem se blížil k domu, musel jsem si přiznat, že bude hodně těžké, aby Billy pochopil. Sám jsem to nechápal.
Chtěl Joe ... profesor Allen ... skutečně někoho vést? Nebo jenom hledal přítele? Někoho na šukání? Na hraní? Byla to opravdu vážně myšlená příležitost? Anebo to byla víceméně jen platba za sex? Skončím jako jeho děvka?
Došlo mi, že vlastně nevím, jestli mi říkal pravdu. Nikdy jsem nic neslyšel o tomto programu. Možná, že si to jenom vymyslel, aby mě svedl. Možná to všechno byly jen lži.
Ale pak se mi myšlenky zvrtly novým směrem a přemýšlel jsem nad tím, jestli jsem to nebyl já, kdo se ho pokoušel svést. Kdo z nás sváděl a kdo z nás byl svedený?
Koneckonců, lhal jsem mu, že ano? Přinejmenším o Billym. A možná i o sobě. A on byl panic, přinejmenším ve vztahu s klukama.
Anebo to byla jenom lež. Lhali jsme oba. Abychom jeden druhého přesvědčili. Vzrušili. Dotlačili k sexu.
Měl jsem v hlavě naprostý zmatek.
Co asi tak řeknu Billymu?
Neměl jsem tušení, co dělat. Co říct. Když jsem zatáčel před našim domem, přes okno jsem viděl Billyho dovnitř. Projel jsem kolem. Nebyl jsem připravený se na něj podívat. Nebyl jsem připravený podívat se sám na sebe.
Pokračování...
Poznámka autora
Toto je druhá kniha série "I Thought I Knew." Knihy není nutné číst v pořadí, i když první kniha chronologicky předchází této. Naleznete ji pod názvem "I Thought I Knew", respektive "I Thought I Knew CZ" v sekci High School.
Postavy v příběhu jsou skutečné. Jména a některé další identifikační údaje byly změněny, abychom zakryli skutečnou identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "Justin and Billy" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo redistribuována, tiskem, elektronicky či digitálně, bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině.
Zatímco budete čekat na další epizodu - ať se vám daří. A ať vám stojí! -- H.R.