I Though I Knew and (Czech) 10
Date: Wed, 5 Jan 2011 11:59:53 +0100 From: ripencc@seznam.cz Subject: I Thought I Knew and (Czech)
Poznámka autora
Bylo docela obtížné vystihnout diskusi mezi Billem a Justinem, k níž následně došlo. Neshodují se tak docela v tom, kdo co komu kdy udělal nebo řekl. Zjistíte proto, že v následujících kapitolách jsou zřejmé rozpory. Jsem si jich vědom a můžu jenom doufat, že když to povyprávíme takto, uvědomí si rozepře i oni a udělají si v tom jasno. A třeba se pak o to s námi podělí.
Abych vám situaci zjednodušil, zkrátil jsem jednotlivé kapitoly, takže můžu rychleji přecházet mezi vyprávěními obou kluků.
Doufám, že se vám vyprávění bude líbit. Všem třem nám dalo dost práce, abychom to dali dohromady. Tak nám napište, co si o tom myslíte.
Další dobrodružství Justina a Billyho
Kapitola 10
Vypráví Justin
Když jsem se vrátil domů od Joea, překvapilo mě, že Billy nebyl doma. Jasně, ulevilo se mi, že s ním tím pádem nemusím hned mluvit, ale nedokázal jsem přijít na to, kde by mohl být. Neměl auto a jeho kolo bylo zamčené u domu.
Aspoň že ten blonďatej kluk byl pryč. Jakkoliv byl pěkný, bylo mi jasné, že ten kluk znamená potíže. A to poslední, co jsme s Billym potřebovali, byly další potíže. Mohl jsem akorát doufat, že Billy nešel někam společně s Tomem.
Opravdu jsem už chtěl mít rozhovor s Billym za sebou, abychom mohli vyřešit všechno, co se mezi námi stalo. Ale dokud nebyl doma, neměl jsem možnost. Nedalo se dělat nic jiného než čekat, až se Billy vrátí.
Měl jsem celkem jasnou představu o tom, co mu řeknu. Říct pravdu totiž stojí mnohem méně plánování než říkat lež. Překvapilo mě, že jakmile jsem se tou myšlenkou smířil, přestal jsem mít strach. Byl jsem pravda pořád napjatý. Ale někde hluboko uvnitř jsem se cítil klidný, i když jsem věděl, že Billymu se nebude líbit to, co mu chci říct. Přinejmenším ta část o Joeovi ... profesoru Allenovi.
Říct Billymu o Joeovi bylo asi to nejdůležitější, co jsem musel udělat. Todle, a pak ještě skutečnost, že chci žít podle pravidel tak, jak je chce mít Billy. To byly ty nejdůležitější body.
Skutečnost, že chci žít podle Billyho pravidel pro něj asi bude mnohem příjemnější. Ale nic nebylo víc důležité, než abych vybředl ... abychom vybředli ... ze lží. Aby skončil ten nedostatek otevřenosti a čestnosti. Věděl jsem, že to dokážu. Musím to udělat. Už jsem obětoval všechno ostatní.
Ode dneška všechno může a bude jiné. Lepší. Víc podobné tomu, jaké to bývalo dřív. Počítám, že se ukázalo, že Billy měl celou tu dobu pravdu.
Od chvíle, co jsem odešel od Joea, se mi hlavou honila slova, která jsem se mu chystal říct. Přivádělo mě to k šílenství. Potřeboval jsem se od toho tlaku uvolnit. Něčím se zaměstnat. Myslet na něco jiného.
Hledal jsem nějaký Billyho vzkaz, ale nic tam nebylo. Ani jeden z nás nebyl moc dobrý v tom říkat tomu druhému kam šel, kdy nebo co. Abych přiměl mysl dělat něco jiného, než pořád přemítat nad tím, co se chystám Billymu říct, a obávat se jeho reakce, pustil jsem se do uklízení. To mě aspoň zaměstnalo.
U naší postele jsem našel kousek průsvitného síťovaného prádla. Nebyl jsem si jistý, ale podle mě to byly ty slipy, které Billy kdysi dostal jako dárek na párty, kterou pro nás H.R. pořádal. Myslel jsem si, že je snad nikdy neměl na sobě.
Když jsem je zvedl, všiml jsem si, že i když je látka nesmírně tenká, byla na omak tuhá, skoro až křehká. Znal jsem ten pocit. Zaschlá mrdka!
Nedokázal jsem odolat a přičichl k nim. Byly cítit jen lehce, ale byla to Billyho mrdka. Byl jsem si tím skoro jistý. No rozhodně je jí líp v jeho slipech, než v puse nebo díře nějakého cizího kluka. Hodil jsem je do koše na prádlo. Radši jsem ani nepřemýšlel nad tím, co si myslím o tom, že se Billy udělal do slipů někde v nějakém klubu. Nebyla ta správná chvíle soudit Billyho. Teď jsem byl na řadě já. On bude soudit mě.
A pak jsem zvedl Billyho kraťasy. Ale když jsem se na ně podíval, zjistil jsem, že nejsou Billyho. To musí být Tomovy kraťasy. Na Billyho byly malé. A, kurva, taky byly celé postříkané od mrdky. Zepředu. Zezadu. ... Hodil jsem je do koše a snažil se na to nemyslet. Nechtěl jsem se rozčílit.
Pak jsem našel Billyho kraťasy a aniž bych se na ně díval, taky jsem je hodil do koše.
Stáhl jsem z postele smradlavé povlečení. Aspoň na něm nebyly fleky od mrdky. Tedy nové fleky od mrdky. Do koše i s tímdle svinčíkem.
Začínal jsem být naštvaný. Potřeboval jsem se zklidnit. Billy může být doma každou chvíli a já musím být klidný tak, jako jsem byl předtím. Musím být v rozpoložení, kdy vím, že mu můžu všechno vysvětlit a přimět ho pochopit. Udělat to tak, aby se mnou zůstal.
Dokážeme to zvládnout. Věděl jsem, že dokážeme.
Rozhodl jsem se, že se potřebuju uvolnit ve sprše. Opravdu jsem se potřeboval uvolnit.
Pustil jsem vodu, shodil ze sebe oblečení a dal ho taky do koše na prádlo. Hlavou mi probleskly nechtěné představy když jsem si pomyslel, že moje oblečení je teď pomíchané s oblečením postříkaným Billyho a Tomovou mrdkou. Bylo to sice erotické, ale nebylo to to, na co jsem chtěl myslet.
Šel jsem ke sprše, nad zamlženými dveřmi se kroutila pára. Uvědomoval jsem si, jak se mi mezi nohama volně houpe čurák. Začínal jsem cítit jeho váhu, tak jako pokaždé, když začínal tvrdout. Miloval jsem ten pocit. Každý pohyb byl skoro jako honění.
Vešel jsem do sprchy a podíval se dolů. Ocas byl dlouhý a napůl tvrdý. Zatím ještě netrčel v tom správném úhlu. Zatnul jsem svaly a pozoroval jsem, jak poskočil nahoru a dolů. Pořád se ještě prodlužoval. Pořád ještě nabíral na tloušťce.
Vzal jsem ho do pravé ruky a vkročil pod horkou vodu. Voda zasáhla žaluda a péro a poskytla mi extra stimulaci. Bylo to skoro moc. Proud vody dopadající na čuráka, který mi tvrdl v ruce.
Tudle intenzivní rozkoš jsem odhalil už před lety. Muselo mi být tak dvanáct, když jsem se poprvé udělal u toho, že jsem si čuráka dráždil vodou. Ocas si vzpomněl na všechny ty chvíle. Miloval jsem ten pocit, jak péro roste. Plně se probouzí. Jeho horkost v mé dlani. Pevnost. Jako živý tvor s vlastní hlavou a vůlí. Jako kamarád.
Pravou rukou jsem zlehka držel péro v proudu sprchy. Přidržoval ho, aby ho voda neodhodila a vychutnával si masáž, jak na něj voda bubnovala. Pozoroval jsem ho, jak se zvětšuje, přejel jsem dlaní a prsty rozevřené ruky tam a zpět a cítil tření na spodní straně ocasu.
Jak jsem se prsty třel o žaluda, cítil jsem, jak mi z toho citlivého místa, kde se žalud stýká s ocasem, vystřelují šípy rozkoše do celého těla. Jako elektrické rány do mých koulí. Kulky do mozku. Návaly testosteronu do celého těla.
Napjal jsem se a zatnul prsa a břicho. Prohnul a protáhnul ramena. Prohnul se v zádech. Napnul se na špičkách. Tělo se mi plně probudilo! Bože, jak jsem ty pocity miloval.
Vzal jsem z poličky mýdlo a rozetřel si ho po pažích. Prsou. Hluboko mezi půlky. Strašně jsem si užíval své ruce na vlastním těle. Působit si rozkoš v jemném proudu teplé vody ze sprchy.
Odvrátil jsem obličej od proudu vody a opřel se hlavou o zeď. Potřeboval jsem se opřít čelem o zeď, zatímco mi proudy teplé vody stékaly po zádech. Odplavovaly to napětí, které mě jakoby celého svazovalo, když jsem tady do tohoto ráje sexuálního uvolnění vstupoval.
Obě ruce jsem měl volné a zatímco jsem si pomalu honil nyní už úplně tvrdé péro, jemně jsem se u toho tahal za koule. Říkal jsem si, že ocas už mi nemůže víc ztvrdnout. Pokud ano, musel by už prasknout. Už teď jsem viděl, jak je celý ocas napjatý. Napružený. Žalud purpurově zářil rozkoší. Napumpovaný krví.
Zavřel jsem oči a odplul do světa snů, kde se můžu hladit navždy. Nepotřebuju stříkat. Samotné dotyky přinášely dostatek rozkoše. Jenomže moje mysl i moje tělo chtělo víc. Ruce na koulích. Ruce na ocasu. Ruce na prsou a bradavkách. Ruce na zadku.
V duchu jsem si představoval všechny ty ruce, jak mi krouží po těle a moje vlastní ruce pomalu a něžně zkoušely ten sen co nejvíc splnit. Kdybych se jenom dokázal vykouřit, pomyslel jsem si. A v duchu jsem si to hned představil, jak se skláním pod proudem vody a beru svůj ocas do horké, natěšené, připravené pusy.
Jazykem si hraju s vrškem nalitého žaluda a hrbolky uvnitř úst mi dráždí citlivou spodní stranu žaluda.
Byl jsem ztracený. Ztracený ve snech plných erotické rozkoše a vřelého uvolnění. Dokázal bych to dělat dokud ...
Slyšel jsem, jak cvakla klika od koupelny. Slyšel jsem dveře, jak se otevírají a drhnou přitom o koberec.
Nehýbal jsem se. Nedíval jsem se. Nedokázal jsem přestat s tím, co jsem dělal. Věděl jsem, že je to Billy. Potřeboval jsem si s ním promluvit, ale to bude muset počkat. Nemohl jsem přestat. Teď ne. Až později. Později bude dost času na to promluvit si. V duchu jsem se vrátil do míst, kde jsem byl předtím a slyšel jsem u toho mohutný proud Billyho chcanek mířících do záchodu.
Instinktivně jsem na chvilku strnul, lekl jsem se, že spláchne. Místo toho jsem ucítil závan chladného vzduchu, jak otevřel dveře od sprchy.
Billy se postavil za mě a přerušil tak proud vody tekoucí na má záda.
Objal mě zezadu rukama. Pevně mě držel a obličejem se přitiskl k mému. Jeho měkký ocas se tisknul mezi moje půlky. Vstoupil do mého snového světa a já ho tam přijal. Doufal jsem jenom, že než den skončí, bude pořád přijímat i on mě.
Bez přemýšlení jsem řekl, "Miluju tě." Mluvil jsem akorát tak nahlas, aby mě mohl přes tekoucí vodu slyšet. "Tak moc tě miluju."
Neříkal nic. Jenom vzal můj tvrdý ocas do své mokré ruky a držel ho. Držel ho stejně, jako jsem ho držel já. Pak ho začal pomalu honit. Láskyplně. Přesně tak jak jsem ho to naučil v dobách, kdy jsme jeden druhého teprve poznávali. Začínali se do sebe zamilovávat.
A poprvé ten den jsem poprvé uvěřil tomu, že snad bude všechno v pořádku.
Pokračování...
Poznámka autora
Toto je druhá kniha série "I Thought I Knew." Knihy není nutné číst v pořadí, i když první kniha chronologicky předchází této. Naleznete ji pod názvem "I Thought I Knew", respektive "I Thought I Knew CZ" v sekci High School.
Postavy v příběhu jsou skutečné. Jména a některé další identifikační údaje byly změněny, abychom zakryli skutečnou identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "Justin and Billy" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo redistribuována, tiskem, elektronicky či digitálně, bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině.
Zatímco budete čekat na další epizodu - ať se vám daří. A ať vám stojí! -- H.R.